Největší kolekce RPG ke stažení

Blog o RPG hrách

Fenomén Zelda

2005-03-01 12:27:42

Marně budu zakrývat, že Zelda je moje zdaleka nejoblíbenější série japonských rpg her. Ano, jsou tu hry s lepší grafikou (Final Fantasy), hry s propracovanějším vývojem postav (Legend of Dragoon), hry s lepším příběhem (Suikoden), ale přesto – je to chytlavost a atmosféra Zeldy je vzhledem k časové ose naprosto nepřekonatelná. Považte – první Zelda (Legend of Zelda) vyšla v roce 1986, která sice byla v podstatě akční hrou, ale měla tři věci, které ji zajistily nesmrtelnost – sejvování, vývoj postavy pomocí předmětů a pekelný level design. Zvláštní je, že pokud si tuto Zeldu zahrajete dnes, budete překvapeni, že se dnešní Zeldy od prvního titulu příliš neliší. Typické předměty, typické řešení úkolů, grafika sice jen osmibarevná, ale přitom zcela dostačující. Jediné, co bych jí dnes vytknul bylo extrémní množství soubojů neustále se rodících nepřátel, kteří jsou navíc často dost nebezpečně rychlí, cestování na delší vzdálenosti bylo poněkud „obtížné“.

Leč – další díly nebudu popisovat detailně, specializovaných webů na Zelda sérii je celá řada, po chvíli googlení naleznete jistě mnoho odkazů, ale spíše se chci zaměřit na svůj pohled na „problematiku“.

První Zelda co jsem kdy hrál, to už je let, byla na Game Boy (jo, ten starý původní), kterého jsem si půjčil za zapůjčení Didaktiku dnes již neznámému Pavlu Kovákovi. On si pařil na Didaktiku Tomahavk a já ke GB dostal asi čtyři hry. Jedna z nich byla Zelda. Vzpomněl jsem si, že jsem kdysi viděl na to nějakou reklamu v německu, tak jsem vložil cartridge a ponořil jsem se do světa Linka, Zeldy, Hyrule a dalších properiet magického světa.

Ačkoliv mnou hraná verze byla německy, trvalo mi skoro tři týdny, než jsem vyčerpán dohrál tuto hru. Bylo mi jasné, že jsem tomuto tématu propadl.

A co že je tak chytlavého na Zeldách? Zejména originální přístup k pohádce. Široká škála předmětů dává možnost kombinovat různá řešení sub questů, k dispozici je veliké množství akčních meziher (rybaření, jízda na koni, střelba na terč), a hlavně neuvěřitelný a nepřekonatelný level design – to jsou asi hlavní atributy, které Vás prostě musí přikovat ke konzoli na dlouhé měsíce. V tom je ten vtip a pointa všech Zeld – levely.

Není místnost, která nemá účelu, pokud je náhodou zcela prázdná, jedna ze zdí se dá odstřelit bombou, pokud jsou na zemi nějaké jinak barevné dlaždice, je to nápověda, lokace, do kterých se zatím nemůžete dostat se Vám otevřou po sebrání nějakého předmětu (typická situace – vchod blokují kameny, které nedokážete odsunout, s náramkem síly ale už ano), klíče jsou jen dvojího druhu – malé, odemykající jakékoliv dveře či zátarasy a velký, který vždy otvírá přístup k bossíkovi ševelu, bez ohledu na to, v jakém pořadí odemykáte dveře, vždy máte řešení. Většina her funguje tak, že máte nějaký povrch zemský, na kterém se pohybujete a pak 8 – 10 podzemních questů, každý o 3 až 8mi patrech. Příběh se vždy vyvíjí tak, že se postupně díky nalezeným artefaktům dostáváte po povrchu k dalším podzemním dungeonům, abyste v něm našli jednak nový artefakt a hlavně nějaký quest předmět – typicky jsem teď v Minish Capu musel najít čtyři elementy.

Každý dungeon má navíc jednoho až dva subbose, které vykropit je snadné, ale trvá to a jednoho bosse, dle pravidel japonských rpg, který krom ultra tuhosti vyžaduje vždy nějaký extra postup ve spojení s nějakým artefaktem. Celá hra má pak ještě megabosse, který se musí vykydlit extra přístupem s kombinacemi několika artefaktů (nejdřív omráčit, pak zvednout, hodit do lávy a pak mlátit mečem :). Boss se obvykle dvakrát až třikrát obnoví, pokaždé musíte vymyslet nový postup.

Příběh každé Zeldy není nějak extra složitý, naopak je jednoduchý, umožňuje rychlé vniknutí do děje a vžití se do hrdiny. Postup ve hře jen odhaluje konspirace na nízké úrovni – prostě nejde ani tak o příběh jako takový, jako o atmosféru světa okolo něj, která je bez výjimky vždy naprosto skvělá.

Poslední postřeh okolo Zeldy je platforma, na které ji naleznete. První dva díly byly na osmibitovém NESu a díky možnosti ukládání hry byly převratné, třetí byl již na SNES, čtvrtý na Game Boy (Link´s Awakening dokonce vyšel dvakrát, ještě na Game Boy Color a s Extra bonusovým podzemím a v barvě). Tyto díly byly v klasické top down grafice, která nikdy nevypadala zle. Jen pak přišel díl pátý, Ocarina of Time, která vytřela zrak všem nevěřícím Tomášům, Zelda běsnění v 3D na Nintendu U64. Větší lahůdku si těžko představit, protože krom temnějšího prostředí a propracovanějšího příběhu jsme se dočkali také lepšího ztvárnění národů v pohádkovém světě, více originálních questů a dalších prvků, o kterém se nám nesnilo (více v recenzi). Podobně se to zopakovalo v Majora´s Mask, aby se pak Nintendo spojilo s CAPCOM a udělali dva další díly pro Game Boy Color, tzv. Oracle series, které, ačkoliv byly diametrálně odlišné, se spojovaly v jednu tím, že po dohrání jedné jste dostali extra kód do druhé a v ní jste mohli pak dělat nové věci. Zelda Four Swords je vlastně devátým pokračováním a zároveň dvojtitulem. Na GBA se jedná o titul určený výhradně pro čtyři hráče po kabelu (bohužel jsem nikdy nezkoušel, resp. neměl možnost vyzkoušet) a pak Four Swords Adventure, což je titul pro Game Cube, určený rovněž pro 4 hráče, který se hraje pomocí Game Boy Advance, navíc prý i v jednom hráči (tento titul jsem rovněž neměl možnost hrát, ale musí to být bomba). S příchodem Game Cube vznikl další originální díl Zelda Windwaker, v podstatě Zelda 10, který je natolik famózní, že si vyžádá samostatnou studii. Jedenáctý díl právě dohrávám, Minish Cap je jeden z nejlepších dílů vůbec a jednoznačně nejlepší na GBA, co jsem zatím hrál.

No a podle novinek víte, že se chystá nová Zelda pro Game Boy DS a pro Game Cube. Neví se nic detailního, jen že co se GC verze týče, tak bude sequelem Ocariny a Majora´s Mask, ale koukněte se na video a taky na reakce fanoušků. Asi poděláme :).

Snad Vás tento úvod do problematiky dostatečně navnadil na to, abyste si zakoupili nějakou tu konzolku nebo alespoň využili 24 hodin na otestování nějaké té ROMky se Zeldou. Já jdu teď udělat posledního bosse v Minish Capu, udělám zářez, napíšu recenzi a pustím se do další Zeldy. A nezapomeňte, že toto je to pravé.
P.S: Bližší problematiku nastudujte prosím na stránkách Zelda Universe, což bude asi nejlepší začátek pro Vaše běsnění :)
Dave de Sade

Zpět na homepage Blogu

Musíte být zaregistrován a přihlášen abz jste mohl psát komentáře.

Komentářů (0)


Firefox 2 Přidej RPGhry.cz na Seznam AddThis Social Bookmark Button
© RPGhry.cz, Všechna práva vyhrazena | Kontakt: info@rpghry.cz
Doporučujeme: BezvaData.cz - váš server pro sdílení dat