Největší kolekce RPG ke stažení

Recenzi napsal: davesade

Kdo by neznal Zeldu. A kdo by neznal digihry. Slavná ruská Chobotnice nebo Vlk a Zajíc, případně oblíbené palačinky - a pak miliarda neznačkových vietnamských mutací. Většina z nás se s nimi setkala v dobách totalitních a příbuzných ve formě ruské s azbukou. Věděli jste ale, že to bylo Nintendo, kdo stvořilo originály těchto her, což pak rusové bezostyšně 1:1 zkopírovali? Některé věci ale přežily, patří mezi ně digihra s motivem Zeldy, která vyšla v roce 1989 a to hned ve dvou verzích. Klasická dvoudisplayová Zelda a pak Zelda hodinky - hry byly prakticky identické, jen ta hodinková verze byla podstatně menší, každopádně jako mnoho digiher, jde o minihru pro dlouhé chvíle, předchůdce GameBoye a dalších systémů.

V roce 1998 vychází určitý kompromis a to digiZelda na dvou displayích, ale v mnohem kompaktnějším balení, které je ale zároveň dost velké na kvalitní hraní. Od původní předlohy se krom velikosti ještě liší možnosti Continue (!), trochu přepracovanými proporcemi samotných displayů a jiným umístěním ukazatele energie nepřítele. Jinak jde o klasiku, která nepřekvapí, ale ani nezklame. Jelikož mám Zeldu moc rád, tak jsem neodolal a při příležitosti jsem si tuto hru za pár stovek pořídil. A řekl jsem si, že za tu legraci nic nedám, proč to nezrecenzovat. Ono totiž - v životě jsem hrál jen pár (ruských a vietnamských) digiher a netušil jsem, že jdou na této platformě dělat i relativně komplikované hry. Takže o co jde?

Princip hry je následující: Link má za úkol vykydlit vždy jednoho goblina, aby došel do vyššího levelu. Tento goblin se umí trochu hýbat v rámci své malé plošinky - přičemž jen v jedné pozici - nejblíže Linkovi - je zranitelný. Link se pohybuje na jedné plošince, která je celkem velká. Trik je v tom, že goblin po Linkovi střílí šípy, které se dají vykrýt snadno tak, že se nemačká tlačítko - Link se pak automaticky kryje. Takže stačí ke goblinovi přijít, rubat ho, když se chystá k útoku on, tak nic nemačkat a je to.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak pod Linkem je ještě jedno patro, kde jsou 1-4 kostlivci, kteří píchají mečíkem zespodu na Linka. Těmto útokům se nedá přímo bránit, takže se musí hodně uhýbat. No a trik je v tom, že když je Goblin ve zranitelné pozici, tak je pod ním kostlivec - takže časování je klíčové. A aby to nebylo tak jednoduché, tak v některých levelech létá i nějaká sova nebo co (ech, je to duch, jak jsem se teď pořádně koukl), která také po Linkovi střílí šípy, ale zezadu - což se blokuje naopak podržením tlačítka (Link si kryje záda štítem). Takže sledujete očima čtyři objekty, míháte se mezi nimi a chvilkami drtíte tlačítko, abyste sejmuli Goblina nebo se kryli zezadu. Docela náročné, ale dá se to vychytat. Totiž není ani tak těžké hru dohrát, jako ji spíš namasterovat a vyzkoušet všechny cesty v podzemí - pak je možné hru dohrát na jeden zátah během patnácti minut maximálně - ale o tom zkrátka digihry jsou.

Po zabití Goblina si vybíráme další level na takové minimapce. Levely se liší jen počtem kostlivců a existencí střílejícího ducha - levely jsou pevně dané, takže je možné vychytat cestu s nejmenší obtížností. Co jsem pečlivě sledoval display, tak by se ve hře nemělo nic dalšího měnit, takže dochází jen ke zvyšování obtížnosti. Dobré je, že po zabití Goblina z něj občas něco vypadne. Někdy lektvar (šipka dolů) doplňující srdíčka (máme zde maximálně 5 srdíček, startujeme se 4mi - jeden zásah = srdíčko pryč), mapu dungeonu (jak jsem asi vypozoroval, tak naznačuje nejjednodušší cestu) a nebo tomahawk - silnější údery. Tento náhodný prvek ve skutečnosti tak náhodný není - časem se naučíte, kterou cestou se vydat, aby goblin vydal právě to, co potřebujete. Ale není to úplně stoprocentní.

Po třech až čtyřech levelech (podle toho, jakou cestou se podzemím dáte) následuje souboj s bossem - to se odehrává na horní obrazovce - boj s drakem. Drak na Vás chrlí firebally a Vy uhýbáte - jsou dvě pozice, kde může Link stát, v jedné se útočí na draka, takže se mezi nimi přepínáte a freneticky mačkáte tlačítko. Zatímco Goblin má energie 40 bodíků (a jedna rána ubírá 1-5 - tohle jsem ještě přesně neokoukal, taky záleží na tom, jakou máme zbraň), což znamená cca 10-20 zásahů, drak má energii 100, což z něj dělá opravdu bosse. Je poměrně rychlý, ale velmi snadno se naučíme časovat útoky, takže boss se dá udělat beze ztráty kytičky. Po vykydlení draka získáme jeden úlomek triforce (celkem jich je osm), po získání všech úlomků půjde o zachránění Zeldy (má tam nahoře svoje animační políčka).

Doplňkovou funkcí konzole je možnost nastavení si hodin (pouze po resetu konzole) a nastavení si budíku (to se pak v dolní části obrazovky objeví taková babka) a máme i možnost během hry si i vypnout zvuk. Nějak se tam i ukládá HiScore, ale to jsem ještě neodhalil ;).

Technologicky není moc co vytknout. Grafika je fantastická, animace rovněž, pípací doprovod sluchový odpovídá předpokladům. Kompaktní velikost, display je dobře čitelný, pokud je samozřejmě k dispozici odpovídající osvětlení. Trochu vadí, že při silnějším stisku nějakého tlačítka poblíž displaye má za následek "zvlnění" LCD (však víte, co myslím), trochu fušeřina - ale když to mačkáte jemně, tak je to v pohodě. Jelikož jsem vždy miloval Chobotnici a Počkej Zajíci, tak mne tahle kravinka baví - až se divím, kolik jsem toho byl schopnej napsat. A perlička na závěr - pokud Link umře a stisknete Continue - hrajete normálně dál ten samý level - přijdete jen o předměty. Prostě luxusní Zelda do kapsy ;).